příspěvková organizace

2010 – 2011

Zatímco se většina lidí během letních měsíců dovolenkovala, mateřská škola v Borovech procházela velkou změnou. Do školky v prvních prázdninových dnech nastoupili řemeslníci a začalo veliké budování. Ve vstupu do školní jídelny, do mateřské školy, v prostoru šatny, WC, umývárny, přilehlých chodbách a skladech byla položena nová dlažba. Její výhodnou koupi nám zprostředkoval jeden tatínek. Rovněž byla provedena výměna dětských záchodků a nově vymalováno. Šatnu mateřské školy nám vyrobili dva šikovní pánové (Jaroslav Kreuzer a Milan Brant), kterým patří velký dík. Šatna byla pořízena ze sponzorských darů. Zednické a malířské práce, barvu, dlažbu a nové záchody nám zaplatil obecní úřad, kterému tímto také velmi děkujeme. A na tu nádheru se můžete jít s námi podívat.

Čas opětovného setkání, seznamování s novými dětmi, čas společných her a zážitků. V září se nás v naší školce sešlo 28. Obsadili jsme svá nová místa v šatně, která ještě voněla dřevem. Svoje místo jsme našli podle nových značek, které nám opatřila Zuzka s Blankou. A pak hurá do naší třídy. Šaty, paruky, auta, stavebnice, vodovky, modelína, co si jen vezmu dřív? S čím si budu dneska hrát? A s kým právě teď? S kým za chvíli? Víte co, prohlédněte si naše fotky a uvidíte, co nás asi baví nejvíc a s čím si nejradši hrajeme.

V úterý dne 15. března 2011 přicházíme všichni brzy ráno do školky, protože již v sedm hodin odjíždíme autobusem ČSAD do Plzně, do divadla Miroslava Horníčka. Právě v kulturním domě Inwest shlédneme letní příběhy kamarádů Čmeldy a Brumdy. Po odložení bund, čepic a baťůžků v šatně, usedáme do krásných - ale hlavně pohodlných křesel. Na jevišti už je jaro v plném proudu a my se, ničím nerušeni přesouváme kousek dál ...... na políčko v jetelíčku, tam kde potom pramení ..... A i nám je dobře po tělíčku, zákonem jsme chráněni.... Nyní se již nenecháme ničím rušit, protože na palouček právě přilétá Čmelda a Brumda. Celé dopoledne jsme s nimi zažili spoustu legrace a spoustu věcí se od nich i naučili.

Za deštivého počasí, oblečeni do pláštěnek se vydáváme do Přeštic na pohádku O líném Honzovi. V hlavní roli bude účinkovat pan Pouza. Toho všichni dobře známe, protože za námi občas přijede do mateřské školy, vyfotí si nás a pak o nás napíše článek v klatovském deníku. Honza, v podání pana Pouzy je opravdu líný a pořád jen leží na peci. Ani záchrana princezny ho nedonutí z pece vstát. Ještěže chytrý pan král všechno vymyslí a draka přivede až k Honzovi. Honza jej pak zabije paličkou na maso přímo ze své pece. Naštěstí princezna, kterou zachránil, se Honzovi natolik zalíbí, že z pece přece jen sleze. A pak může zazvonit zvonec a pohádky být konec. Všechno dobře dopadlo. Líný Honza se oženil s princeznou Rozárkou a jestli neumřeli, tak v království kralují dodnes.

Pojďte se podívat, jak se dá trávit čas v naší mateřské škole. Můžete s námi navštívit policejní stanici, modelářskou dílnu nebo ordinaci v růžové zahradě. Když chvíli posečkáte, uvidíte opravu auta, odchyt dinosaurů, královské dělení ..... a další a další věci. Společně s námi se pojďte vrátit do dob vašeho mládí.

V pondělí ráno, dne 18. dubna 2011 odcházíme již před osmou hodinou z naší školky na autobusovou zastávku. Linkovým autobusem odjíždíme do Přeštic na pohádku O rozpustilé princezně Ance. Představení bylo tentokrát trochu jiné, místo herců vystupovaly a hrály děti ze ZŠ Přeštice a na hudební nástroje je doprovázely taktéž děti z místní školy. Jako v každé pohádce, tak i v této zvítězilo dobro nad zlem. Honza, který se dostal omylem do pekla, byl princeznou Ankou vysvobozen. Honzu si nakonec princezna Anka vzala za muže a pokud neumřeli, žijí spolu šťastně dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Jednoho ještě teplého dne jsme se vypravili společně na naši zahradu mateřské školy a šli otrhávat okrasné dýně, které jsme si na podzim společnými silami vyseli. Úroda nebyla až tak veliká, radost při dobývání však o to větší. Celou úrodu jsme naložili na kárku a odvezli ukázat naší Libušce. Další den pak úrodu společnými silami ve školce očistili a vystavili v šatně i ve třídě, aby nám hezký podzim vydržel co nejdéle i v naší třídě.

Tak jsme se konečně dočkali. Svatojánská noc je tady. Počasí sice zrovna nepřeje, ale i při dešti můžeme zažít skvělé věci a mít dobrou náladu. Scházíme se v 18.30 a společně, oblečeni do žlutých triček se svatojánským broučkem, doplněné křídly, tykadélky a lucerničkou, vyrážíme na procházku místní obcí. Je pravdou že jsme byli nuceni díky dešti přidat na sebe i další svršky. Po procházce obcí si opékáme buřtíky, tentokrát však v naší kuchyni, protože déšť ne a ne přestat. Počasí nám ale náladu nezkazilo a ten z nás, kdo měl odvahu, mohl i v mírném dešti vyrazit na zahradu a splnit si bobříka odvahy. Druhý den jsme byli všichni bez rozdílu odměněni za statečnost. Spát v noci bez maminky a tatínka v mateřské škole - to si přece pořádnou odměnu zaslouží!

V úterý 26. dubna se celá naše školka vypravila spolu se Zuzkou a Blankou na delší procházku. Vydali jsme se směrem na Jíno a za borovským lesem pak vyběhli kopec a na louce u lesíka to vypuklo. Každý dostal do dvojice jedno vajíčko a začala legrace. Vyhazovali jsme vajíčka jako o život. Některá nám vydržela déle, některá míň. To podle toho, s jakou silou jsme do toho šli. Zuzka nám pak vajíčka oloupala, Blanka rozpůlila a osolila a my? Samozřejmě ..... že my je snědli. To byla panečku dobrota. Aby nám pak vytrávilo po dobré svačince, běhali jsme ještě na louce nějakou chvíli a pak se vrátili zpět do školky.

Květen je měsícem lásky. A láska je to nejlepší, co na světě máme. Je to světýlko v duši, které nám tam rozsvítila maminka ještě dřív, než jsme se narodili. Takové světýlko má v sobě každý, dokonce i darebáci. A tak se nebojte! Láska vás určitě nemine. Už proto ne, abyste ji jednou zase vy mohli rozsvítit jako světýlko v duši svých dětí. Vše nejlepší ke Dni maminek přejí vaše zlatíčka.

Ve čtvrtek dne 16. června k nám do školky dorazilo divadélko se svým představením O třech prasátkách. Vzhledem k příznivému počasí bylo možno shlédnout pohádku na zahradě MŠ a zažít tak divadelní představení trochu jinak, než jsme byli doposud zvyklí.

Dne 4. dubna 2011 se přijel po roce do naší školky opět podívat školník Martin a paní učitelka Zdenička s pohádkou O líném Honzovi. Společně s Honzou a jeho dvěma bratry se vydáváme do světa, abychom jim pomohli ve světě opatřit nějaký ten zlaťák na obživu. Honza, který zpočátku spal jen za pecí si ve světě vedl docela dobře. A proč taky ne? Měl přece nás. Všichni jsme byli ochotni přiložit svoji ruku k dílu. S naší pomocí dokonce přepral i dvouhlavého draka a osvobodil království. Nevysloužil si sice princeznu, ale pytel zlaťáků. I s námi se Honza podělil a každému dal na dlaň jeden zlaťák. Hravě jsme si s ním poradili, ..... byl totiž čokoládový a moc nám chutnal. Všechno dobře dopadlo, sladká odměna nakonec, co víc si přát ....

V pátek 14. května jsme byli naposledy v plaveckém bazénu v Klatovech. Někdo z nás se opravdu během deseti lekcí naučil plavat a ten, kdo to ještě úplně neumí, bude trénovat opět příští rok. Od učitelek plavání nám byla předána mokrá vysvědčení. Tím byla naše snaha oceněná. Paní učitelky od nás dostaly také dárek, přinesli jsme jim knoflík pro štěstí a prostírání,.... třeba pod dobré kafíčko, které určitě vždycky po lekci potřebují ......

Je pátek 13. května 2011 a právě v tento den opakujeme svoje vystoupení ke Dni maminek v místním kulturním domě. Po poledním odpočinku se slavnostně oblečeme a v plném počtu, i s naší Klárkou, se chystáme do kulturního domu. I tady mělo naše vystoupení úspěch. Škoda jen, že místních maminek a babiček nepřišlo mnoho, ale ty, co přišly, dostaly od nás milé překvapení. Přáníčko, batikovaný ubrousek a kytičku s našim blahopřáním od srdíčka. Odměnou nakonec, že jsme byli tak šikovní, byli sladkosti, které jsme si nesli domů. Ale hlavně ..... teplý velký párek s chlebem a hořčicí, na který jsme mysleli už při odpočinku po obědě. To vše jsme zapili dobrou žlutou limonádou a sladkou tečkou byl výborný zákusek.

Pomalu končí školní rok a my se budeme muset rozloučit s jedenácti předškoláky. Vašíkem, Terezkami, Mirečkem, Verunkou, Adámkem, Nikolkou, Tomáškem, Lukáškem, Pepíčkem a Haničkou. A právě dnes nastává jejich slavný den. Tito předškoláčci se dnešního dne stávají školáky, protože byli popasováni do řádu školáckého.

Sobotní odpoledne nás čekalo v prostorách zahrady mateřské školy velké překvapení. Konala se totiž oslava Mezinárodního dne dětí. Pro všechny zúčastněné byly připraveny soutěže a za každou splněnou nás čekala pěkná odměna. Během odpoledne byla za zahradou mateřské školy předvedena panem Voráčkem ukázka holubího sportu. V této disciplině pan Voráček získal již několik evropských ocenění.

V pondělí 16. května 2011 nastoupila do naší mateřské školy na čtrnáctidenní praxi studentka Ivanka. To bylo radosti. Hrála si s námi ve třídě, na zahradě, malým dětem pomáhala s oblékáním i s obědem. Jela s námi i na školní výlet a jednou dokonce i na plavecký výcvik. Společně jsme si užili spoustu legrace a zábavy. Ivanko, máme tě moc rádi a těšíme se, až nás přijdeš někdy navštívit!

Ve středu 11. května 2011 nastává tak dlouho očekávaný den, kdy naše maminky oslaví ve školce svůj svátek. Připravili jsme si pro ně básničky, říkadla a písničky. Jako veliké a hlavně "tajem" překvapení jsme nacvičili taneček na písničku Václava Neckáře "Šalalalali". Písnička Rozhod jsem se léčit lásku lékořicí" se nám také moc líbila. A protože míváme často dobré nápady, proběhla opět tajná domluva, že na tuto písničku bude každý z nás tancovat se svoji maminkou. A bude to tanec, který každý z nás dobře zná. Mazurka. Taneční kroky na mazurku jsme asi dva dny trénovali ve školce. Proto pak se svojí maminkou mazurku na besídce zatančit, byla pro nás hračka. Myslíme si, že maminkám a ostatním přítomným se besídka líbila. Na konci byli všichni příjemně překvapeni, protože jako dárek maminkám bylo předáno vlastnoručně vyrobené přáníčko s naší fotografií a batikovaný ubrousek. Maminky, máme Vás moc rádi!

Ve čtvrtek ráno, dne 5. května 2011 odjíždíme linkovým autobusem směr Přeštice. Tentokrát za pohádkou o čertovi a Káče. A jak už to s takovou Káčou v pohádkách bývá, i tahle byla hubatá, zlá a namyšlená. A také proto ji nikdo z jejích nápadníků nechtěl. Ani krejčí, řezník nebo perníkář. Jen čertovi její rozkazy a hubatost nevadila. A než se Káča nadála, odnesl si ji do pekla. A protože Káča s rozkazy nešetřila ani v pekle, čerta to jednoho dne přestalo bavit. Komu by se také pořád chtělo mýt nádobí, vařit, prát a uklízet? A ještě navíc poslouchat ukřičenou Káču? Proto jednoho dne uvítal před pekelnou branou perníkáře, který přišel Káču vysvobodit. Přinesl s sebou perníkové srdce z lásky a její zloba se okamžitě proměnila v laskavost a dobrotu. A jak už to v pohádce bývá, vše nakonec dobře dopadlo. A byla svatba veliká, a možná ......... že zabili i čuníka ....

Po osmé hodině ranní vyjíždíme objednaným autobusem na výlet do pohádky. Tedy .... skoro do pohádky. Ve skutečnosti jedeme do vesnice Mlázovy, kde je pohádková chaloupka. Jede s námi Blanka, Libuška, Klárka, Ivanka a dokonce i některé maminky se svými menšími dětmi. Počasí nám přeje a tím pádem nic nebrání tomu užít si skvěle dnešní den. Po příjezdu do Mlázov, kdy nám autobus zastavuje přímo před pohádkovou chaloupkou se celí natěšení vydáváme na prohlídku areálu. Ještě předtím se na to ale vydatně posilníme svačinou od Libušky. A protože je nás hodně, rozdělujeme se na dvě skupinky, abychom v chaloupce všichni dobře viděli. Provází nás přímo pan majitel, který nám vypráví, co který skřítek v chaloupce má na starosti. Se zaujetím všichni posloucháme a ani si nestačíme zapamatovat jména všech skřítků, kteří zde bydlí. Po prohlídce chaloupky odcházíme na zahradu, kde nás ještě opět doprovází plno pohádkových bytostí, tentokrát ze dřeva. Jsou umístěny po celé zahradě. V Mlázovech si dáváme i voňavý oběd, tentokráte přímo z ohýnku Libuška nám opekla buřtíky, které nám ráno čerstvoučké donesla Terezka Gruszková. To byla panečku dobrota! Příjemně unaveni se po dobrém obědě vydáváme na cestu zpět.

Od dnešního rána všichni netrpělivě očekáváme pana starostu a jeho kamaráda (oba dva slouží jako hasiči u HZS v Přešticích), kteří přijedou do naší mateřské školy. Přesněji řečeno dorazí na zahradu mateřské školy a tam budou prořezávat stromy. A my už se té podívané nemůžeme dočkat. Se zatajeným dechem pozorujeme, jak se pan Polívka vydává po žebříku směrem nahoru, uvazuje se na lano, kurtuje ke stromu a začíná pracovat. Panečku to byla výška. Pan starosta to jistil po celou dobu "s nohama na zemi", podával nářadí, které bylo potřeba, řezal a odnášel větve na velikou hromadu.

S příchodem jara přichází všechno to pěkné, milé a příjemné, na co v mrazivých dnech všichni čekáme - hřejivé sluneční paprsky, probouzející se příroda, barevný svět kolem nás a s tím i příjemnější nálada a radost ze života. První tráva, první květy, procházky v přírodě vonící svěžím vzduchem .... I v naší školce jsme na jaro již netrpělivě čekali a abychom si čekání trochu zkrátili, zabývali jsme se velikonočními přípravami. Velikonoce jsou totiž Svátky jara, na které se každý z nás moc těší..... Prosím, vstupte!

Stromy už jsou skoro holé a listí se pomalu ale jistě snáší na zem. I my se společnými silami podílíme na úklidu naší školní zahrady. Nakládáme listí na auta, kolečka a vyvážíme na kompost, v dolní části zahrady. Kdopak z nás asi uveze větší hromádku listí? A kdo bude rychlejší? Záleží ale na tom vůbec? Ne, ne..... my víme, že je důležitější, že společně to všichni zvládneme a dokážeme víc. Venku je už docela zima a tak se alespoň u práce trochu zahřejeme.

Všichni společně jsme zjistili, že narození a smrt patří prostě k lidskému životu. Něco musí vždy skončit, aby mohlo začít něco jiného. Každý z nás si pamatuje na někoho, koho znal, kdo s ním žil a nyní už není. Také víme, že v tento den (v den památky zesnulých), by si každý z nás měl na své blízké, které s námi nejsou, vzpomenout a zapálit jim svíčku, symbol věčného života. Cesta do Nezdic (na tamní hřbitov) uběhla rychle a při zpáteční cestě jsme dokonce měli zastávku u Gruszků ..... ve výrobně ..... Jen škoda, že ještě nebyly buřtíky a párečky hotové. Tak třeba někdy příště .....

Autobus ČSAD Přeštice přijíždí v 7.45 hodin přímo před naší školku. My usedáme na sedadla a natěšeni vyrážíme na dlouhou cestu do Plzně. Autobus nám zastavuje kousek od kulturního domu, stačilo jen přejít silnici. Po odstrojení všech přebytečných svršků v tamní šatně, stoupáme po schodech nahoru a ve druhém patře usedáme do krásných měkkoučkých sedadel. Máme dokonce první řadu a tudíž nádherný výhled na jeviště. Společně s herci zpíváme známe písničky z muzikálu, který byl zopracován na motivy stejnojmenného filmu. Po pohádce, dobré svačině a procházce po Plzni se vracíme zpět do naší školky.

V pátek dne 11. listopadu se společně v podvečer scházíme před naší mateřskou školou. Hned v úvodu si připomeneme, proč se vlastně v těchto listopadových dnech vynášejí světýlka do přírody. A poté se společně všichni s dobrou náladou a rozsvíceným lampiónkem vydáváme na procházku obcí, aby nám to čekání na Ježíška rychleji utíkalo.

Už indiáni mívali své vlajky, totemy, ... a i my jsme zatoužili po něčem podobném. Po něčem, co bychom měli každý den na očích, po něčem, co by nás spojovalo a o čem bychom věděli, že patří k nám všem. Ale co vymyslet? A tak jsme společně přišli na nápad, že si vyrobíme třídní vlajku. Jakou? Takovou, aby z každého z nás tam byl "kousek". Protože jsme parta dobrých kamarádů a máme se rádi. Vzali jsme barvy, štětce, misky a společné tvoření mohlo začít. Jak to dopadlo a jak nám to šlo se můžete podívat v níže přiložených fotografiích.

Naši školku přijel potěšit kamarád Honza Vittner, který dorazil se svým divadélkem z bedny a pohádkou "O Budulínkovi". Sem tam potřeboval i naši pomoc, protože Budulínek neposlouchal svoji maminku. A jak to jen může dopadnout, když se neposlouchá? Někdy dobře, jindy hůř. A nebýt nás, naší pomoci a pomoci kamarádů z lužanské školky, kteří tu také byli, kdoví, jak by to všechno dopadlo. Naštěstí se mezi námi našlo pár odvážných dětiček, kteří se k liščí noře vydali a Budulínka tak vysvobodili.

Začíná měsíc listopad a s ním přichází i sychrané počasí. Proto i my nenecháváme nic náhodě a začínáme společně s učitelkami navštěvovat solnou jeskyni v Přešticích, kde budeme společně posilovat nás organismus abychom nebyli v nadcházejícím období často nemocní.

Co se stane, když jednoho dne Libuška odjede na seminář? Skoro vůbec nic - tedy kromě toho, že se nám po ní bude chvilinku stýskat. Den předem jsme se společně rozhodli, že si připravíme svačinu sami. Ráno si děvčata oblékla zástěrky, umyla ruce a hurá .... mohlo se začít. Společně s Klárkou připravila suroviny, z kterých udělaly výbornou pomazánku. Pak stačilo naservírovat svačinku na výdejní okénko, připravit jablíčka a popřát dobrou chuť. Umýt nádobí po svačince pro nás byla už "hračka". Důležité bylo, že jsme to společně všichni zvládli a hlavně ..... že všem chutnalo!

V pátek odpoledne, dne 26. listopadu 2010 se v prostorách školní zahrady mateřské školy v Borovech uskutečnilo rozsvícení první svíčky na adventním věnci. Na tuto akci jsme se společně chystali asi týden: Venku jsme si ozdobili sami stromeček, který nám předtím Ježíšek přinesl. Blanka udělala adventní věnec a chyběly už jen ty dárečky. Na ty však ale musíme ještě nějakou chvíli počkat. Nic už nebránilo tomu, abychom napsali pozvánky, pozvali rodiče, prarodiče, známé a kamarády a vystoupení u vánočního stromečku mohlo začít Naše písničky a básničky, které se týkaly celého adventního období jsme zakončili společně příběhem o narození Ježíška.

Ve středu 1. prosince, po odchodu ze solné jeskyně, kam jezdíme každou středu, jsme se všichni společně odebrali na prohlídku do Domu historie v Přešticích. Paní Süssová nás mile přivítala, řekla nám něco málo o historii muzea v Přešticích a dokonce nám ukázala věci, které z nás už nikdo nezná. (Je ale pravda, že Zuzka i Blanka ty věci znaly. Čím to bude? ..... Asi tím, že mají dobrou paměť....?!). Společně jsme si pak ještě prohlédli krásné Betlémy, vánoční stromečky, papírové rybky a vánoční cukroví.

Každoroční očekávání příchodu Mikuláše, čerta a anděla ..... Ani letošní rok nebyl výjimkou. V pátek 3. prosince jsme všichni celí nedočkaví a netrpěliví s trochou obav a strachu očekávali návštěvu přímo z pekla. A návštěva z pekla opravdu přišla. K naší radosti přišel do naší školky jen jeden čert a Mikuláš. Čerti byli letos tak trochu nedostatkovým zbožím. Ten, který byl u nás ve školce loni, se letos nemohl dostavit. Rozbolely ho zuby a musel jet k zubaři. Naštěstí jej však mohl zaskočit čert, který měl celý den a noc předtím službu u pekelného ohně. Přišel a přinesl si Čertí knihu hříchů. Když jsme viděli a hlavně slyšeli, co všechno má čert v knize napsáno, raději jsme se přiznali ke všemu hned a slíbovali i nemožné. My se čertů nebojíme, my jsme hodní, nezlobíme. Vítáme je básničkou, modlitbou a písničkou.

O vánocích myslíme na ty, na kterých nám opravdu záleží. Jsou jako bílé vločky, snášející se na naši rozehřátou dlaň. I když se nám nepovede všechny tyto vločky pochytat a pošeptat jim tiché vánoční přání na dlani, stále můžeme svá přání pošeptat do zimního vánku a ten je roznese do všech koutů k našim blízkým .... Přejeme ze srdce všem krásné a požehnané vánoční svátky.

Vánoce - čas klidu, sbližování, naslouchání jeden druhému a očekávání příchodu Ježíška. I v naší školce tomu nebylo jinak. Každý den jsme od rána počítali, kolik že to zbývá ještě dní do dne, kdy i k nám do naší školky Ježíšek přiletí. A aby nám čas rychleji ubíhal, krátili jsme si jej řáděním ve sněhu.

A je to tady.... konečně jsme se dočkali. S napětím posloucháme zvonění vánočních rolniček za zavřenými dveřmi a pak ..... Vcházíme se zatajeným dechem do třídy a s napětím pozorujeme kolik dárečků tady na nás čeká ...... Stejně jako loni tak i letos nezapomeneme otevřeným oknem zavolat děkujeme Ježíšku.

Autobusem ČSAD odjíždíme ráno do plzeňského KD Peklo, kde se koná divadelní představení. Vcházíme dovnitř, usazujeme se na židlích a nemůžeme se dočkat začátku pohádky. Představení podle stejnojmenné pohádky Princové jsou na draka se nám velmi líbilo. Dokonce jsme si společně s herci mohli zazpívat známé písničky. Pohádka se povedla a my se společně těšíme již na další. A třeba opět v Plzni ....

V časných ranních hodinách odjíždíme směr Plzeň do divadla Miroslava Horníčka na představení Zimní příběhy včelích medvídků. Po usednutí do měkkoučkých křesílek už netrpělivě vyhlížíme, kdy se na jevišti objeví dva včelí kluci Čmelda a Brumda, jejich maminka, čarující paní Zima, slečna Beruška, pan Cvrček, a pan Bručoun. Společně se všemi přítomnými jsme si zazpívali známé písničky, zasmáli se nápadům dvou včelích kluků a už nyní se těšíme na jejich letní příběhy.

Ráno odjíždíme linkovým autobusem do Přeštic na vystoupení našeho známého krejčíka Honzy. Společně s krejčíkem Honzou cestujeme po celém světě. Na pódium za krejčíkem přichází i naše Verunka coby plavčice v moři a Adámek, který coby turiska vystupuje s Honzou na vysoké skály. Za odměnu si oba dva odnáší domů od krejčíka Honzy plakáty. Společně s Adámkem i Verunkou pomáhal krejčíkovi i pan pošťák, který přinesl dopisy od dětí a ruku k dílu přiložil i špendlík neposlucha. Toho jsme společně učili plavat. Na konci představení se pak krejčík Honza s panem pošťákem vydávají mezi nás a jejich rukavice, které si ze světa dovezli, nás pěkně pohladí. A víte proč? Ty rukavice jsou totiž kouzelné. Koho jednou pohladí, ten už nikdy nezlobí. Pro jistotu jsme to raděj vyzkoušeli hned všichni. I paní učitelky! (Co kdyby náhodou!)

Společně s rodiči a v doprovodu paní ředitelky Zuzky jsme 2. února 2011 navštívili ZŠ ve Švihově. V ten den totiž probíhal v tamní základní škole zápis. Paní učitelky a děti pro nás připravily pohádkovou cestu po celé škole. V tělocvičně jsme zdolávali překážkovou dráhu, ve Zpívánkově zpívali známé písničky, hráli na hudební nástroje, v Pohádkově si pak vyzkoušeli dramatizaci pohádky O veliké řepě. V poslední třídě, kam jsme vystupovali se zatajeným dechem (tam se totiž rozhodovalo, jestli nás do školy vezmou nebo nevezmou ....), jsme kreslili celou svoji rodinu. Každému z nás se u zápisu líbilo, dokonce jsme si na památku odnášeli domů několik dárků, které jsme od paní učitelky dostali. A co myslíte? Zapsali nás? Jasně že ano, jsme totiž šikovní a 1. září 2011 zasedneme do školních lavic a na mateřskou školu budeme již jen vzpomínat.

9. února 2011 přijel do naší školky Honza Vittner se svým divadélkem a bednou, v které dovezl pohádku O skřítkovi. Po sestavení opony mohlo představení začít... Honza, (vlastně pan Pohoda) se Soničkou hned na začátku představení vybrali z našich řad na pomoc několik dětí, které se proměnily v lesní zvířátka uklízely les. Všichni totiž víme, co do lesa patří a co nepatří. Po velkém a namáhavém úklidu kouzlíme společně se skřítkem Snížkem, který pak samým vyčerpáním usnul. A protože se panu Pohodovi podařilo rozbít kouzelný budík, bylo na našem Pepčovi, aby skřítka Snížka vzbudil kouzelným zvonečkem a hezkou písničkou.

7. února 2011 do naší školy nastoupil na čtrnáctidenní praxi praktikant, studující obor nutriční terapeut. Všichni jsme s ním byli hned kamarádi, nejvíc však náš Matýsek, který každé ráno za Pepou běžel do kuchyně a ptal se, co bude dnes dobrého. Po každém jídle Pepču pochválil, jak dobře jídlo připravil. Naše Libuška chudák odstrouhala. Nový mužský v mateřské škole měl prostě přednost. Čtrnáct dní uběhlo jako voda a nastal čas loučení. Věříme, že se na nás Pepa určitě zajde někdy podívat a doufáme jen, že se mu u nás líbilo a cítil se tu s námi se všemi jako doma.

V pátek dne 18. února proběhl v naší školce (stejně jako každý rok) maškarní karneval. Zavítali k nám rytíři, princezny, piráti, kovbojové .... z pohádkové říše přispěchal vodník a Ježibaba se svým kocourem. Nechyběli ani motýlci s uzrálou jahůdkou, brouček a Mat, který přišel s kamarádkou kuchařkou. Pata nechal doma, prý je nemocný. Zhruba v polovině karnevalu přišla do školky nečekaná návštěva. Z dalekých Košic k nám zavítal pan Arnošt se slečnou Margitou. Ptali se, jestli tu v okolí není náhodou nějaký volný dům k bydlení. Řekli jsme jim, že o žádném volném domě nevíme (dokonce jsme to měli ověřené od pana starosty, který v tu dobu v mateřské škole zrovna byl) a pozvali je na taneční parket. Byli jsme ale trošku ostražití, přece jen, byli to pro nás úplně cizí lidé. Jaké překvapení nás však bude čekat na konci karnevalu, to nikdo z nás netušil. Pan Arnošt a slečna Margita nás pobavili svým vystoupením nazvaném od shora dolů, při kterém odhodili několik svých svršků. A my se nestačili divit, kdo se pod maskami ukrývá. Ano, ano, jestli jste uhodli, že to byla Libuška a praktikant Pepa, máte pravdu. Největší radost z toho, že Arnošt je Libuška, měla malá Natálka. Ta po vystoupení od shora dolů skočila Libušce do náruče se slovy Libuško, já jsem tak ráda, že to jsi ty....

Již od osmé hodiny ranní nás v pátek 4. března 2011 přicházeli do naší školky navštívit noví kamarádi se svými rodiči. Chtěli by totiž od příštího roku společně s námi navštěvovat naši mateřskou školu. Během dopoledne s dětmi stavíme domky ze stavebnic, vaříme v kuchyňce, prohlížíme knížky, kreslíme, jezdíme s auty a hrajeme si s vláčky. Noví kamarádi poznávají prostory naší školky, někdo si vyzkouší i naše záchodky, a ochutná svačinku. Honzík, bráška Šárinky, dokonce v poledne ochutnal polévku od naší Libušky. K zápisu přišlo 13 dětí. Ten den jsme my všichni, kteří do školky chodíme, měli na sobě žlutá trička, protože v rámci masopustu byl v naší školce vyhlášený žlutý den. Maminky nových dětí si tak své ratolesti snadno mezi námi vyhledali. Doufáme, že se novým dětem u nás líbilo a že se s většinou z nich setkáme v září v naší školce. Moc se na ně těšíme.

Dne 24. února 2011 jsme se za mrazivého rána vydali do Přeštic na pohádku o zatoulané malé velrybě v českých řekách. Malá cestovatelka se potkávala se sladkovodními rybkami. Hledala kamaráda, ale v podvodním světě se jí to moc nedařilo. Až potkala rybáře Tomáše ....

Jako každým rokem, tak i letos prožíváme masopustní období. Poznáváme tradice masopustu. Během tohoto období si vyhlašujeme různé půsty.... (mračenípust, zlobenípust, ubližovánípust....). Užíváme si radosti, veselení, tance a hudby. Po ukončení tradičního karnevalu v naší školce ještě vymýšlíme, jak si další dny co nejvíce zpříjemnit. Proto vyhlašujeme oranžové pondělí, červené úterý, modrou středu, zelený čtvrtek, žlutý pátek, legrační pondělí. K správnému masopustu patří i pořádná zabijačka. Ani ta v naší školce nemohla chybět. V úterý se od rána připravuje v naší školce velký obřad. V tento den ukončujeme masopustní veselí. Průvod se vydává na cestu v prostorách celé naší mateřské školy a je zakončen pochováním basy. Nyní nastává 40ti denní půst, který začíná popeleční středou a trvá až do velikonoc. Putování tradicemi ale bude i nadále v naší školce pokračovat. Již nyní se těšíme, jak si toto období až do velikonoc zpříjemníme.

Pátek 22. listopadu 2019
Aktuality
Jídelníček
Až se člověk naučí milovat rovným dílem všechny lidi ostatní, nebude už nikdo na tom božím světě nešťastný.
1825
Anketa